Dobrý den, můj dotaz se týká vyšetřování antifosfolipidových protilátek po neprovokované hl. žilní tromboze či plicní embolii. Co se týče vyšetřování hereditárních trombofilií, tak dle aktuálních gudelines by se mělo provádět v případě idiopatické TEN do 50 let věku. Není mi ale úplně jasné, jestli to stejné platí pro APA? Se stoupajícím věkem se u pacientů vyskytují často klinicky nevýznamné (hraniční) či přechodné pozitivity APA, které pak vedou k dalším v podstatě zbytečným kontrolám.
Jak toto racionálně uchopit? Samozřejmě pokud by byly přítomny další možné příznaky APS (art. tromboza, prodloužené aPTT, trombocytopenie...), tak vyšetřit. Ale v případě idiopatické TEN u pacienta jinak asymptomatického stran možného APS? Děkuji.
Reakce: 2
Dobrý den,
je třeba odlišovat přístup k hereditárním trombofiliím a k antifosfolipidovému syndromu (APS). U hereditárních trombofilií, zejména Leidenské mutace FV a mutace genu pro protrombin, se dnes testování výrazně racionalizuje, protože výsledek většinou neovlivní další léčebnou strategii. Jiná je situace u APS nebo závažných deficitů antitrombinu, proteinu C či S, kde může laboratorní nález zásadně změnit volbu i délku antikoagulační léčby (zejména preference VKA před DOAC u vysoce rizikového APS). Proto současná mezinárodní i česká doporučení indikují vyšetření APA u idiopatické (neprovokované) VTE, rekurentních trombóz a trombóz provokovaných pouze slabým rizikovým faktorem.
Samotná pozitivita APA však diagnózu APS nepotvrzuje. Rozhodující je perzistence nálezu, jeho klinická korelace a rizikový profil. Za high-risk profil považujeme lupus antikoagulans, dvojitou či trojitou pozitivitu nebo perzistentně střední až vysoké titry protilátek. Naopak izolované nízkotitrové či hraniční pozitivity, zejména bez lupus antikoagulans, představují obvykle low-risk profil.
S věkem skutečně přibývá nevýznamných laboratorních pozitivit, zatímco prevalence vysoce rizikového profilu zůstává nízká. Dostupná data navíc nenaznačují, že by u osob bez SLE nebo jiné systémové autoimunity často docházelo k přechodu z low-risk do high-risk APS.
Domnívám se proto, že u pacientů bez systémové autoimunity, bez nových klinických projevů APS a bez změny charakteru onemocnění není pravidelné opakované laboratorní monitorování APA příliš přínosné. Naopak nové arteriální či rekurentní žilní trombózy, trombózy v atypických lokalizacích, nově vzniklá trombocytopenie, nevysvětlitelné prodloužení aPTT nebo známky systémové autoimunity by měly vést k opětovnému zhodnocení laboratorního nálezu i diagnózy.
Strategie dispenzarizace však musí být vždy individuální. Jiný přístup je vhodný u mladého nemocného s perzistující dvojitou pozitivitou, jiný u staršího pacienta s jednorázovou hraniční IgM pozitivitou a zcela jiný u nemocného se SLE. Cílem není opakované sledování laboratorních hodnot, ale identifikace pacientů se skutečně vysoce rizikovým APS, u nichž výsledek vyšetření ovlivní dlouhodobou prognózu i léčebnou strategii.
Další případy
Feritin elevace
Vážení kolegové, obracím se na Vás ohledně pacienta, kde opakovaně vysoké hodnoty Ferritinu. Nyni 10/206 985ug/L, predtim 6-7/2024 689-614. FE , volou vazebni kapacitu ma v normě, celková vazební 47.9, transferin, sTfR, saturace transferinu v normě,...
Povrchová tromboza PHK po kanylaci
Dobrý den, předem se omlouvám za nejspíše banální dotaz - ale rady kolegů se liší /3 kolegové - 3 různé názory/. Mám pacientku 48 let, které po kanylaci žíly v loketní jamce se rozvinula povrchová tromboza PHK. Je to již 3. týden (ke mně přišla až v...
Antikoagulační profylaxe při terapii estrogeny při antifosfolipidovém syndromu minimalizaci rizika trombembolie
Vážené kolegium, ráda bych se vás zeptala na názor stran hormonální léčby dysfunkčního menstruačního krvácení u pacientky s myomem s antifosfolipidovým syndromem resp. medikace estrogeny, gestageny… Jedná se 44letou pacientku s antifosfolipidovým syn...
Pokud není jiných důvodů pro vyšetření, tak nikoliv, zejména pokud je aPTT v normě.